Rudolf Hotowetz je bohužel pro většinu dnešních národohospodářů dávno zapomenutou postavou české politiky a ekonomického myšlení. Narodil se 12. října roku 1865, studoval právnickou fakultu University Karlovy a dále působil ve funkci ministra zahraničního obchodu v Tusarově vládě, ve funkci ministra průmyslu a obchodu v Černého vládě, ale též přednášel na Vysoké škole obchodní a zastával další úřednické funkce. Zemřel 16. srpna 1945 v Praze.

Rudolf_Hotowetz

Jeho hlavní přínos ovšem spočívá v poměrně originálních myšlenkách, které prezentoval již od 90. let 19. století. Na rozdíl od svých budoucích kolegů ministrů, například Cyrila Horáčka, ale později i Karla Engliše, profiloval po celou svou aktivní kariéru jako liberál. Zatímco mainstream českého ekonomického myšlení (do značné míry ovlivněný Německou historickou školou) přelomu 19. a 20. století vnímal trh jako nebezpečnou anarchii, v níž koordinace poptávky a nabídky je příliš nákladná a vede k nadvýrobě a následně i krizím, Hotowetz si plně uvědomoval rizika spojená s regulací trhu a nedostatky, které s sebou nese nutný byrokratický aparát. Popsal, že některé kroky vlády, například zavádění spotřební daně, vedou k další inflaci byrokracie a potřebě dalších regulací, protože vláda není schopna odhadnout důsledky svých kroků. Stejně tak si uvědomoval existenci informační asymetrie mezi byrokraty a podnikatelskými subjekty.

Nejvíce se však Hotowetz zabýval otázkami spojenými s mezinárodním obchodem. I přesto, že jako jeho kolegové, nedokázal plně pochopit teorii hospodářského cyklu (byla vnímána jako krize z nadvýroby), byl až fanatickým odpůrcem regulace obchodu, zejména pak celní politiky. Již v roce 1918 se obával vzrůstajícího nacionalismu a navrhl tak celní unii mezi nástupnickými státy. Varoval jednak před ekonomickým nacionalismem, ale také před tím, že vytvoření celní unie mezi Rakouskem, Německem a Itálií bude mít negativní důsledky pro československou ekonomiku, jelikož si uvědomoval důležitost těchto obchodních partnerů. Myšlenková opozice, vedená „soudruhem“ Edvardem Benešem však důrazně vystoupila proti všem pokusům o odbourání cel a místo toho navrhovala složité mechanismy finanční kompenzace mezi státy k vyrovnávání platební bilance. Ještě na počátku 30. let varoval Hotowetz před zaváděním cel a jakoukoli regulací hospodářství, ať už se jednalo o projevy nacionalismu nebo snahu o řešení hospodářské krize. Řešením krize podle Hotowtze bylo odbourávání překážek mezinárodního obchodu, čímž by se československým producentům otevřely cesty na zahraniční trhy. Ani v dalších státech se jeho myšlenky nesetkaly s příliš vlídným přijetím a naopak docházelo k dalšímu stupňování nacionalismu, který vyvrcholil až druhou světovou válkou.

Autorem článku je Lukáš Nikodym

Autor studuje obor Hospodářské a politické dějiny na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze. Mezi oblasti jeho zájmu se řadí historie, dějiny ekonomického myšlení a ekonomie a právo. V současné době dokončuje magisterské studium.